Bronzová expedice
Zahradami za zajímavými rostlinami.
Expediční tým: Never Back Down – Eva, Hana, Erika, Jarmila, Johana
Co mi expedice dala:
Eva, 14 let, Dětský domov
Jsem moc ráda, že jsem vstoupila do programu Cena vévody z Edinburghu. Expedice, které jsem se zúčastnila, byla naplánována do Botanické zahrady a do Petřínských zahrad v Praze. Připravil ho náš tým pěti děvčat, které jsme se před přípravou vůbec neznaly. Snažila jsem se být v týmu, co nejvíce prospěšná i když dohodnout se mezi pěti děvčaty, bylo někdy složité. Příprava celé expedice byla nekonečná, stále jsme něco neměly dotažené, někde jsme něco přehlédly nebo nedomyslely. Teď již vím, že dobrá příprava je nejdůležitější, když něco podceníš, tak se ti to během expedice vrátí a ty se s tím musíš poprat, ale někdy to ani nejde. Tak některá z nás měla špatné boty, neměla pláštěnku, teplou bundu či špatný batoh. Během příprav jsme si vše říkaly, ale nakonec některé své přípravy podcenily. Byla jsem moc ráda, že jsem si vzala vše podle seznamu a teplá bunda mě zachránila před zimou.
V Botanické zahradě se mi líbilo, naučila jsem se rozpoznávat mnoho neznámých rostlin a zjistila nějaké zajímavosti. Zlepšila jsem si známku z přírodopisu, protože jsem o rostlinách, které jsem na expedici viděla, zpracovala referát. Petřín byl krásný, celá Praha je moc hezká a zajímavá. Každým pohledem objevíš něco nového a něčemu se přiučíš.
Expedice mi naučila komunikovat a spolupracovat i s jinými dětmi v týmu, i když jsme se občas neshodly, na konec jsme vymyslely expedici, která by padla i všem. Jsem ráda, že jsem na expedici šla. Překonala jsem všechno, co deštivý víkend přinesl, byla mi zima, byla jsem unavená, bolely mi nohy, ale nic jsem nevzdala. Po expedici jsem měla ze sebe dobrý pocit
Ráda bych se zúčastnila další expedice.
Hana, 13 let, Adoptovaná
Náš tým byl sestavený jen z děvčat, některá žila v dětských domovech, byly fajn. Snažila jsem se je víc poznat během příprav, ale více jsem je poznala až za ty dva dny, kdy jsme plnily expedici. Je sice pravda, že některé holky se nechovaly zrovna moc příznivě, ale legrace jsme si užily hodně. Myslím, že jsme si vybraly dobře cestu. Praha je podle mě nejkrásnější město. Cestou jsme si povídaly a cesta nám rychleji ubíhala. I když hodně pršelo, nevzdaly jsme to. Druhý den už tolik nepršelo, chvíli bylo i hezky.
Můj největší zážitek z prvního dne byl skleník Fata Morgana, rostly tam moc hezké rostliny, byli tam nádherní motýli. Tekl tam vodopád. Byla to krása. Druhý den nejlepší zážitek výhled na Prahu a pak určitě Zrcadlové bludiště, které jsme měly v plánu v době odpočinku a moc jsme se tam nasmály.
Rozhodně bych si ten víkend zopakovala. Je hezké poznat lidi blíž. Myslíte si, že lepšího kamaráda nenajdete a najednou zjistíte, že je docela jiný, než jak jste ho znali předtím. Rozhodně to stálo za to. Nemusela jsem být doma a jen se válet. Bez mobilů a jiných věcí, jsme měly aspoň více času se poznat. Postarala jsem se o sebe, překonala jsem hroznou zimu, únavu a dokázala jsem si, že i já sama můžu poznat zajímavá místa.
Poznala jsem, jak žijí děti v několika dětských domovech, tak jsem mohla žít kdybych neměla v životě trochu štěstí.
Erika, 16 let, Dětský domov
Do programu Ceny vévody jsem se přihlásila, abych dokázala něco nového a poznala nové lidi. Náš tým si zvolil jako ostrou expedici prozkoumat Botanickou zahradu a Petřín. Vím, že pro někoho by tato expedice vypadala jako nudná a radši by vyrazil někam do hor, ale pro nás to byla výzva. Nikdo z nás nikdy nebyl v Botanické zahradě a vidět na vlastní oči tolik krásných rostlin, stromů květin, bylo úžasné. Dozvěděly jsme se plno nových věcí, viděly jsme krásný pohled na Prahu a na Trojský zámek, pro mne neuvěřitelný den. Jediné co nám kazilo cestu, byl déšť spíše liják. Byla mi zima, ale vydržela jsem, i když konec promočeného dne bylo pro mne vysvobozením. Noc s holkami, spousta legrace. Nejvíce se mi však líbilo na Petříně, park, stromy, sochy, lidi, kteří se jen tak prochází, nikdo nikam nespěchá, krásná příroda uprostřed Prahy a zrcadla v bludišti, úžasné.
Co mi expedice dala?
Zážitek na celý život. Nikdy jsem nebyla jen tak s partou na víkend. Dát se dohromady s holkami, které jsem neznala, každá jsme jiná, a přesto jsme si rozuměly. Postarat se sama o sebe, uvařit jídlo a dát si na záda batoh, to by mi nikdy nenapadlo, batoh není můj styl.
Chyběl mě mobil, ale hlavně káva, ale za tu krásu, kterou jsem viděla, jsem moc vděčná.
Jarmila, 15 let, Dětský domov
Když jsem se přihlásila do programu, vůbec jsem netušila, co takový víkendový výlet – expedice znamená. Chtěla jsem to vyzkoušet, ale nevím, jestli bych do toho šla, kdybych věděla, že místo víkendu, kdy můžu jet domů, musím být na přípravě expedice. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, co bude můj úkol. Snažila jsem se, holkám pomoc v přípravách, ale nevěděla jsem, kde všechny informace nalézt, jak vytvořit seznamy, byla jsem ztracená.
Všechno se mi zdálo, tak těžké a nepřekonatelné. Nejhorší pro mne bylo, dokázat v sobě zlomit pocit, že v době, kdy můžu jet domů, tak musím připravovat expedici nebo i se ji zúčastnit.
Seznámila jsem se s děvčaty, které patřily do našeho týmu. Neznaly jsme se, a přesto jsme se musely společně domluvit a vše naplánovat, všichni se vším souhlasit a občas to byl problém.
Expedice měla pro mne několik zkušeností a zážitků. Viděla jsem krásné věci, okouzlila mne zahrada bonsají s jezírkem, to byla nádhera. Snažila jsem se vyjít s kamarádkami. Musela jsem si pravidelně brát léky. Byla mi neuvěřitelná zima. Nikdy jsem nebyla tak mokrá a nikdy asi tak unavená. Musela jsem pravidelně jíst a jídlo jsem si musela sama připravit. Poprvé v životě mi pomáhaly kamarádky a ne dospělí. Jsem jim moc vděčná, že mi vzaly mezi sebe, a když mi bylo nejhůř, tak mi podpořily a pomohly. Nikdy jsem takhle s partou lidí nebyla, bylo to pro mne moc zajímavé.
Samotná expedice byla pro mne velmi těžká, ale dokázala jsem to.
Johana, 14 let
Expedice nám začala v Dejvicích 17. května. Na začátku začalo pršet, a tak jsme hned zmokly. Pak jsme procházely naučnou stezku v Tróji. Na stezce jsem se dozvěděla několik dalších informací a zajímavostí o minulosti, nebo o části Prahy Tróji a pro nás důležitých rostlin.
Potom jsme se odebraly do venkovní Botanické zahrady a i do Faty Morgany (vnitřní zahrady). Tam jsme hledaly nové květiny, které jsme ještě neznaly. Vyfotily jsme je a našly si o nich zajímavosti. Tam se mi to moc líbilo, obzvlášť orchideje a bonsaje, které jsem si vybrala. Ještě mě tam zaujali cizokrajní motýli, kteří okolo nás poletovali. Zrovna z té venkovní zahrady jsem se ponaučila v tom, že se mám příště lépe obléci a vzít si pláštěnku, protože jsme hrozně zmokly a já promokla.
Na konci prvního dne jsme trošku zabloudily a čekaly jinde, než jsme měly, takže jsme se tak o hodinu zdržely. Z toho jsem si vzala ponaučení takové, že si příště máme více propracovat plány a poslouchat.
Druhý den 18. května začal taky skvěle, úprkem na autobus. Vydaly jsme se na Petřínské zahrady. Prošly asi dvě zahrady a zase jsme zabloudily. Takže tady platí ponaučení jako z minulého dne. Došly jsme k bludišti, to jsme si prošly. Expedice nám skončila na Malé Straně.
Naučila jsem se více spolupracovat ve skupině, tedy doufám. A snad se polepším i v tom vybavení.
Ale nakonec mě expedice bavila. Byla to sranda a skvělá zkušenost