Vážená a milá paní Zachová,
přijměte prosím pár následujících řádků jako malý pokus o vyjádření našeho poděkování a uznání za vše, co jste v loňském roce pro naše děti vykonala…
Občas míváme pocit, že se při naší životní pouti brodíme blátem těžkostí, rozdíráme si kůži o trny zloby, závisti či různých protivenství, skrápí nás studený déšť předsudků. Nevidíme na cestu, ale ani se nerozednívá. A co je nejhorší, jsme na to všechno trápení sami.
Nebudu Vám lhát, nenapřímila jste, ba ani nevysušila naše cesty, trní je stále stejně pichlavé, déšť neustává. Ale! Přišlo rozednění. Podél té bolavé cesty vyrostl les podaných rukou, stojí tam obyčejní dobří lidé a svítí jako světlušky.
Naše děti jdou dál zablácené a poškrábané životem, promrzlé nepochopením či zklamáním, jenže s Vaší pomocí…už nejsou samy.
Děkujeme!
Mgr. Jiří Beránek
ředitel DD Unhošť